Ústředním motivem drážďanské výstavy je téma vzpomínky a jejího uchování. Snažíme se zafixovat si určité životní chvíle, aby nezapadly v šedi každodennosti. V naší kultuře je odnepaměti přítomna také snaha vytvořit artefakt, který nám bude připomínat nějakou událost (vítězství nebo smrt), propojovat se s ní skrze něj a zanechat něco hmotného k ději nebo osobě, které již uplynuly. Tyto artefakty jsou do jisté míry věčné, i když se opotřebovávají časem, blednou, zarůstají vegetací nebo nánosy prachu.
Takové artefakty jsou výchozím bodem práce Miroslava Haška, které prezentuje také v Drážďanech. Instalace tří německých slov (Errinerung, Andenken, Gedächtnis) odkazuje právě k různým časovým rovinám spojenými s pamětí, vzpomínkou či uchováváním takové vzpomínky. Tato instalace téma časovosti rozvíjí také formálními prostředky. Moderní 3D tisk, jímž jsou nápisy vyvedeny ve fontu psaného slova (Jane Austin), byl následně uložen do lázně minerálního vřídla a stejným principem, jakým se v Karlových Varech vyrábějí turistické suvenýry, byl pokamenován.
Dvě drobnější sošky ve výstavě znázorňují vojáka loučícího se svou milou v něžném a dojemném objetí. Sošky rokokového charakteru jsou téměř identické, s nepatrnými rozdíly v pozicích obou postav, opět realizované nejmodernějšími technologiemi a průmyslovými materiály. Odkazy k historii a časovosti zde reprezentuje výchozí bod skutečných vzpomínkových pohlednic z období první světové války, které autor našel v antikvariátu a slouží jako předloha pro samostatnou sochu. Kovově lesklé jakoby dokonalé sošky stojí na starodávných dřevěných květinových podstavcích a opět spojují současný vizuál „chromované nádhery“ se zašlou, historickou fotografií.
Nejvýraznější objekt prezentace pak tvoří diptych dvou kamenných kvádrů. Jde o zbytky neznámého náhrobního kamene nebo pomníku, které autor nalezl na internetové prodejní platformě. Prodávající nevěděl o jejich původu nic víc, než že byly nalezeny v lesech nedaleko České Lípy (tedy v oblasti bývalých Sudet), na místě patrně zrušeného hřbitova. Monumentální pískovcové díly jsou po stranách zdobené smutečním (nebo vzpomínkovým) motivem propletených květin, poznamenané erozí, zarostlé mechem. Autorovo gesto spočívá v jemném, a přesto zásadním komentáři. Ostře zelený, poblikávající neonový nápis NOW zcela jasně odkazuje k současné konzumní a vizuálně velmi dotěrné době. Tento silně formulovaný akcent však také pregnantně odkazuje k podstatě (a pravděpodobné funkci) použitých kamenných bloků – náhrobku a propojení se smrtí čili konečností člověka.
Práce s časovými rovinami, revize minulosti skrze současné atributy, nestálost a nespolehlivost naší paměti jsou zásadní motivy autorovy práce. Přestože se Hašek vyjadřuje současnými formálními prostředky a využívá celou šíři popkultury, jeho práce slepě nepodléhají aktuální vizualitě. Dost umanutě se snaží, aby jeho díla působila jako muzeální, „časem prověřené a potvrzené“ artefakty. Činí tak ale podvratně a promyšleně - vytvořením oku lahodícímu povrchu, pod nímž se skrývá ironický výstražný prst směrem k naší nicotnosti: MEMENTO MORI!
